Otevřenost k Změnám: Klíč k Pochopení Života

Jak se od dětské ohebnosti dostaneme k dospělé pohodlnosti, kdy přestaneme mít rádi změny? A jak nám může znovunaučení být otevřený změnám pomoci k pochopení života?

Ty Se Nikdy Nezměníš!

Také se vám stalo, že vám někdo řekl: „Ty se nikdy nezměníš!“ Ať už to řekl z důvodu frustrace, nebo v to opravdu věřil, otázka zůstává. Věříte, že můžete změnit svůj charakter? Anebo patříte mezi ty, kteří jsou smířeni s tím, že se nějak narodili a tak také umřou?

Od Dětské Ohebnosti až k Dospělé Pohodlnosti

Jako děti jsme ohebné a pružné. Jsme zvídavé a ptáme se na všechno co se kolem nás děje: „Mami, proč se na mě ten pán tak dívá? Co znamená tenhle obrázek? A co tamten?“ Jsme otevřeni všem vnějším podnětům a utváříme si tak své názory a pohled na svět.

Po několika letech „dospějeme“. Na většinu svých otázek jsme nalezli odpovědi. Víme co je dobré a co špatné. Co máme a nemáme rádi. Čí společnost vyhledáváme a naopak komu se radši vyhneme. Udělali jsme si jasno ve všech klíčových životních otázkách. Náš pohled na svět je téměř kompletní. Řadíme neutrál a dostáváme se tak do fáze pohodlnosti. Do fáze, která je v nás hluboce zakořeněná už od počátku věků. Tato fáze šetří naší energii a my ji máme rádi. Je to naše komfortní zóna.

Proč Nemáme Rádi Změny

Ačkoliv se vždy přizpůsobíme životní situaci, ve které se nacházíme, naučili jsme se, že každá životní změna je náročná a mnohdy bolí. Ať už se jedná o velké životní změny jako: ukončení dlouhodobého vztahu, změna práce, nebo přestěhování se do cizí země, nebo o menší změny: nová aktualizace naší oblíbené aplikace, nebo zdražení banánů, tak zvyknout si na nové okolnosti je pro nás vždy nepříjemné. Změna od nás vyžaduje nové úsilí. Vyvinutí další energie, tak abychom se opět dostali do našeho oblíbeného a známého stavu, naší komfortní zóny.

Můj Příběh o Tvrdohlavosti

Vždy jsem býval velmi tvrdohlavý. Dokonce tak tvrdohlavý, že jsem nikdy nepotkal nikoho tvrdohlavějšího, než jsem já sám. Tedy nikoho, kromě mé sestry. Tento příběh je však o mně.

Už na základní škole jsem měl utvořený pohled na svět. Pohled, který jsem do konce života nechtěl měnit. Věci, které sem neměl rád, jsem odsuzoval. Věci, které jsem měl rád jsem miloval. Pojem diskuze jsem znal jen z úhlu pohledu, kdy mi druhá strana podávala logické informace se kterými jsem souhlasil. Vše ostatní pro mě znamenalo hádku na ostří nože.

Netrvalo dlouho, kdy jsem tímto přístupem narazil do zdi. Nemohl jsem dál, jelikož v mých představách jsem znal jen cestu vpřed, nikoliv doleva, doprava, nebo zpět. Již nebyla možnost jak dosáhnout mých vysněných představ nacházejících se za zdí. Můj celý svět, vytvořený v dětství, se rozsypal. Pokud jsem nechtěl po zbytek svého života narážet hlavou do zdi, muselo přijít uvědomění. Uvědomění, že s tvrdohlavostí dále nedojdu.

S uvědoměním se mi otevřely oči. Rozhodl jsem se, že je na čase změnit své staré návyky. Svůj dřívější pohled na svět. Být otevřený změnám a začít konečně žít. Už jsem nadále nechtěl narážet do zdí vytvořených v mých představách. Chtěl jsem je pomalu, ale jistě začít bourat. Být opět volný, tak jako právě narozené dítě znající jen pravdu a lásku.

Nevstoupíš Dvakrát do Stejné Řeky

S jednoduchým přirovnáním k životu přišel řecký filozof Hérakleitos, který kdysi napsal:

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“

Zamysleme se nad tímto citátem a zkusme sami sobě odpovědět na následující otázku. Patříme mezi lidi, kteří stojí v řece s dlaněmi ponořenými do vody, snažící se zachytit a zastavit protékající proud, anebo patříme mezi ty, kteří jsou si vědomi, že voda plyne neustále dále, ať už s námi, nebo bez nás a my si tak užíváme každé nové vyjímečné chvilky, kdy kolem našeho těla protéká nový proud vody?

Náš Scénář k Životu

Představme si, že život je jako divadelní hra od které v ruce svíráme první verzi scénáře. Tento scénář je dostupný všem naším kamarádům, známým i náhodným kolemjdoucím. Všichni si ho přečtou a někteří jsou tak hodní, že nám poskytnou nápady na vylepšení. V tento moment je jen na nás, jak se k nápadům postavíme. Pokud se jim však otevřeme, vznikne pro nás možnost scénář upravit, nebo ponechat v jeho původním znění.

Proč Být Otevřený Změnám, Je Klíček k Pochopení Života

Pojďme filozofovat o tom kdo jsme, co je to život a o celém vesmíru. Je v tom vůbec nějaký rozdíl? Jsem já oddělen od Země, nebo od vesmíru? Nebo jsem já, ty a všechno ostatní součástí jednoho vědomí, jedné energie? Věříte v teorii strun, kterou všichni známe z Teorie velkého třesku? Nebo smýšlíte o Zemi pořád jako o placce?

Odpovědi na otázky nejsou tak důležité, jako naše schopnost se nadále ptát. Být stále zvídavý a otevřený jak starým, tak novým názorům a závěrům, přicházejících ze všech stran. Nesuďme tyto názory. Otevřme se jim. To je ta pravá cesta k pochopení života a být otevřený změnám, je jejím klíčem.

Buďme Otevřeni Změnám

Být otevřený změnám je v dnešním dynamickém světě jedna z nejdůležitějších vlastností, kterou se můžeme naučit. Tak jako nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nikdy nezažiješ na chlup stejnou událost. Svět se neustále mění a to jak s námi, tak bez nás. My jsme jeho součástí a je jen na nás tento fakt přijmout, anebo s ním bojovat do konce svého života.

Rozdíl mezi tvrdohlavým člověkem a tím, kdo je otevřený změnám je v našem potenciálu. Mentální růst těch, patřící do jedné skupiny, se po pár letech zastaví, naopak růst těch, patřící do skupiny druhé, je neomezený.

A tak, až se příště nalezneme v situaci, která je nám neznámá. Situaci, před kterou normálně utíkáme. Neutíkejme před ní, ani s ní nebojujme. Zkusme ji přijmout a celým srdcem se ji otevřít.

Otevřme se životu, změnám které nám přináší a začněme konečně žít.

Toto je šestý ze série článků:

Začátek mé cesty

Proč Být Otevřený Změnám, Je Klíčem k Pochopení Života