Krátké ohlédnutí za mou sedmiletou univerzitní cestou. Jaká byla naše magisterská promoce na ČVUT FIT a na co nikdy nezapomenu?
Magisterská Promoce na ČVUT FIT
Má sedmiletá studijní cesta za získáním titulu na Českém vysokém učení technickém v Praze na fakultě informatiky (ČVUT FIT) je u konce. Akorát jsem se vrátil domů z magisterské promoce, kde jsem slíbil, že svoji školu budu navždy milovat a mluvit o ní jen v tom dobrém. Doufám, že tímto článkem slib hned neporuším, ale i kdyby, snad mi bude odpuštěno. Přeci jen objektivita je hodnota u vědců tou nejcennější.
Naše promoce byla krásná, sice trochu zdlouhavá, ale v porovnání s těmi sedmi lety to byla jen třešnička na dortu, kterou jsem si vychutnával každým douškem. Nově jmenovaný pan děkan doc. RNDr. Ing. Marcel Jiřina, Ph.D. nám přednesl takový srdcelibný projev, že jsem měl místy co dělat, abych se vedle řady spolusedících nerozbrečel.
Projev na mě zapůsobil natolik, že jsem všechny ty chvilky během studia, kde bylo mé obrovské ego zraněno, hodil za hlavu. Vážný a motivační projev byl místy prolínán lehkou dávkou humoru, kterou ocenila zejména partička čerstvých inženýrů sedících v mé blízkosti.
Co Jsem Si Odnesl z ČVUT FIT Zejména z Magistru
Některé zkušenosti oceníme až s přibývajícím věkem, nicméně už dnes jsem moc vděčný, že u nás máme možnost získat kvalitní vzdělání zadarmo, a to i přes to, že získané zkušenosti jsou k nezaplacení.
Při studiu jsem se toho naučil spoustu. Přičichl jsem si k matice, C/C++, matice, skriptování, technologiím v internetu, matice, architekturám systémů, matice, paralelním algoritmům a matice. Jen zázrakem se ze mě nestal matematik, ani blázen, ale ajťák.
Vypichovat předmět Paralelní algoritmy a systémy (MI-PAR) nemá cenu. Stejně ty naše interní vtipy o motýlcích a dvanácti pokusech pochopí jen vybraná skupina nerdů z ČVUT, kterým se poštěstilo potkat se s panem prof. Tvrdíkem. A jelikož bylo v našem zájmu jít štěstíčku naproti, tak byl pro všechny předmět povinný.
Nezapomenutelná Osobnost
Když se řekne studium na magistru fakulty informatiky, všichni si vybaví jednu osobnost. Prof. Ing. Pavel Tvrdík CSc. Je to bezva chlap a dostál svému jménu. Musím říct, že to byl jeden z nejlepších učitelů, s kterým jsem měl tu čest se kdy potkat. Jeho tvrdost, objektivita a vtip je nedocenitelná. Tento člověk zůstane navždy v našich srdcích. Ať už v dobrém, anebo ve zlém.
Jelikož si pan profesor Tvrdík chtěl být stoprocentně jistý, že poslední naše vzpomínka na školu bude spojená s jeho osobou, obdarovával nás po celou dobu promoce upřeným pohledem, který promlouval s naším nitrem: „Vím, kdo jsi a očekávám od tebe, že mě na své další cestě nezklameš.“
¼ Je Více Než ¾
I když jsem na ČVUT FIT strávil jen čtvrtinu svého dosavadního života, musím říct, že jsem za tu dobu prošel daleko větší osobnostní proměnnou, než za ty zbývající tři čtvrtiny. O této době plné osobního rozvoje a životních lekcí napíši ještě spousty článků. Nicméně zůstaňme u článků o škole, zde se s vámi chci v nejbližší době podělit o následující:
- měkké dovednosti, které vás naučí na dobré univerzitě
- studijní výjezd do zahraničí, aneb zkušenost k nezaplacení
Dále bych se s vámi mohl podělit o zkušenosti z jednotlivých předmětů, zkušenosti s jednotlivými učiteli a tím, co se mi na škole líbilo a co mi zde naopak chybělo.
Jít, nebo Nejít na Vysokou Školu?
Rozdíl mezi tím, jestli půjdeme na vysokou a nebo ne, může být obrovský. Ne v každé práci se povede našemu zaměstnavateli využít náš potenciál naplno, kdežto každá dobrá univerzita nás donutí jít až na práh našich možností. Sáhnout si na dno a naučit se něco, co už třeba nikdy po zbytek života jinak nenajdeme.
Kdybych se dnes opět vrátil do maturitního ročníku a měl se znovu rozmyslet, jestli jít, nebo nejít studovat na univerzitu, jednoznačně bych si odpověděl: „Jen běž! A pokud možno na tu nejlepší kam se dostaneš!“