Pravda o cvičení, kterou vám nikdo neřekne. Jaké jsou hlavní motivace, proč začneme posilovat? A jak se stát pravým amatérem?
Vášeň pro Věc
Zapálení lidé umí zaujmout. Půlka z nás jen kroutí hlavami nad jejich nadšením a předváděným uměním. Ta druhá v nich vidí kousek sebe, zápal pro stejnou věc nebo obdiv pro vášeň k jiné.
Mojí Vášní Je Sport
Mojí největší vášní je sport. Už od útlého věku jsem si oblíbil každodenní pohyb. Na pohybové aktivity si čas najdu vždy. Ať už se jedná o volejbal, cyklistiku, lezení nebo venkovní cvičení, všechno to má společného jmenovatele a tím je pohyb. Pohyb, který tak miluji.
Jsem amatérský sportovec, který strávil tisíce hodin svého života v pohybu. Tisíce hodin hraním volejbalu, tisíce hodin jak venkovním, tak domácím posilováním a tisíce hodin v sedle horského kola. Tak dobře … s tím kolem už to možná trochu přeháním, ale tu hranici jednoho tisíce jsem zde snad také pokořil.
Pravý Amatér
Slovo Amatér má původ z francouzského amateur, jehož základem je latinské slovo amator – milovník. A tudíž člověk se zálibou pro danou aktivitu.
Takový amatér jako já vzbuzuje v lidech spoustu otázek. Kromě vyjádření běžného zájmu: „Nepřeháníš to už trochu?“ nebo „Nechceš se tím začít živit?“, se mě nejčastěji lidé ptají: „Jardo, proč to vůbec děláš?“ Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Přál bych si říci: „Dělám to, protože mě to baví. Sport se stal nedílnou součástí mého života, která mě naplňuje, dělá mě šťastným a já ji miluji.“ Tato odpověď ve mě však vzbuzuje mírné pochyby: „Je to opravdu můj jediný důvod?“
Jaká je Tvoje Motivace Začít Cvičit?
Ačkoliv nejsem osobním trenérem, tak pravidelně pomáhám s úvodem do cvičení svým kamarádům nebo lidem, které potkávám na hřišti. Ještě než se pustíme do cvičení, položím dotyčnému otázku: „Jaká je tvoje motivace začít cvičit?“ Myslím si, že zamyšlení nad touto otázkou je v začátcích daleko důležitější nežli cvičení samotné. Hrozně rád bych si přál slyšet následující odpověď:
„Rozhodl jsem se cvičit, abych obohatil svůj život o zdravý pohyb. Jsem si vědom toho, že pravidelné cvičení vede k produktivnějšímu životu. Naplní člověka další energií, kterou pak může využít v jiném směru. Dělá ho šťastnějším, spokojenějším a vitálnějším. To je můj důvod, moje motivace, konečně začít něco dělat.“
Věřím v to, že člověk s takovouhle upřímnou odpovědí má daleko větší šanci proměnit občasné cvičení ve zdravý zvyk. Bohužel, sám nevěřím, že by mi takto někdo odpověděl a to z důvodu, že se většina z nás potýká se stejným dilematem, s jakým se potýkám já sám. To je důvod, proč většina z nás se cvičením sekne již po pár prvních týdnech. Jednoduše nám to za to nestojí.
Štěstí a Další Dvě Skryté Motivace
V následujících řádcích se vyhnu generalizaci a budu mluvit pouze z osobní zkušenosti. Je tedy na vás zamyslet se, jestli se s tím ztotožňujete, nebo ne.
Ke sportu se každý z nás může dostat jiným způsobem. Spojuje nás však, že tu aktivitu máme rádi. Já jsem během své cesty, kdy jsem od 2–3 povinných tréninků týdně, přešel do fáze, kdy mě do toho nikdo nenutí a stejně si jdu každý den zacvičit, došel k následujícímu.
Kromě toho, že mě to baví, tu byly další dvě skryté motivace, které mě ke cvičení dotlačily. Skryté, jelikož se o těchto dvou motivacích tolik nemluví a přitom na nás mají zejména v našich začátcích daleko větší vliv nežli stále omílané štěstí.
1) Počáteční motivace – nedostatek sebevědomí
Nedostatek sebevědomí byl můj hlavní důvod, proč jsem se v šestnácti rozhodl začít posilovat. Do té doby jsem byl jako šedá myš, tuctový. Měl jsem pocit, že jsem ničím nevynikal. Vyrostl jsem v kluka, který byl plný strachu. Bál jsem se před ostatními vyjádřit své upřímné pocity a názory. Byl jsem člověk plný osobních problémů, nejistot a v posilování jsem viděl lék jak toto všechno napravit.
Když je člověk ve svém životě opravdu šťastný a uvědomělý, myslíte si, že je pro něj rozumné zkusit něco měnit? Že má motivaci začít dělat něco nového? Postavit se novým výzvám? Ne, takové věci dělají jen lidé, plní problémů. Lidé, kteří nejsou spokojeni se stavem, ve kterém se nachází. Lidé jako já.
2) Další motivace – naše ego
Na rozdíl od předchozí motivace, kterou po chvilce člověk překoná – problémů se zbaví a získá sebevědomí -druhá motivace s námi vydrží po zbytek života a je to přesně to, co mě nechává stále na pochybách. Ten pocit, když se po několikadenním posilování podíváme do zrcadla a vidíme, že naše tělo prošlo určitou změnou – větší biceps, větší hrudník, méně tuků na břichu.
Jakákoliv proměna našeho těla je velice uspokojující. Nejedná se však o štěstí jako takové, ale o uspokojení našeho ega. Naše ego je velice hladové a jeho každodenní potrava je důležitá pro jeho růst. A tak, jak rosteme my, roste s tím i naše ego. To nás nabijí další energií a motivací růst pořád dál. Každý den se zvednout z postele a jít ven makat.
Pravda o Cvičení, kterou Vám Nikdo Neřekne
Jaký je tedy opravdový důvod, proč se většina z nás “bláznů” rozhodla obětovat svoji krev, slzy a pot při každodenním cvičení? Začali jsme tvrdě dřít proto, že jsme chtěli být více šťastní nebo bylo naší motivací nedostatek sebevědomí, vnitřní problémy z dětství a ego, které chtělo pořád víc a víc?
Přiznávám se, má pravda o cvičení je taková, že jsem začal posilovat kvůli pocitu méněcennosti a pokračoval z důvodu ega. Všiml jsem si však, že postupem času přišlo uvědomění, že ten vnitřní pocit, který chce hlavně u chlapů větší svaly nebo vysportovanou postavu a u žen ploché břicho, zpevněné tělo a kulatější zadeček, není tak důležitý. Tento pocit nás naplňuje chvilkovým štěstím a následným zklamáním, kdy svoji aktuální postavu porovnáváme jak se sebou sama z dřívějška, tak s top sportovci a modelkami ve světě.
Existuje lepší a upřímnější motivace. Uvědomme si, že ačkoliv ego tu s námi je a vždy bude, tak to není hlavní důvod proč cvičíme. Otevřme se upřímné motivaci ke cvičení. Dělejme to proto, že nás to baví a ne proto, že chceme něčeho dosáhnout. Dělejme to pro sebe a ne pro ostatní. Najděme si cestu, jak si sport zamilovat a v této cestě pokračujme. Staňme se pravými amatéry.